Bankbook nebo passbook se do češtiny překládá jako vkladní knížka. Ta byla někdy od 18. století prvním písemným záznamem o bankovním vkladu klienta. Při peněžním vkladu do banky nebo do spořitelny dostal klient písemné potvrzení o provedeném vkladu ve formě zápisu do vkladní knížky. Bankéř nebo i poštovní úředník do ní ručně vepsal datum a částku a záznam pak potvrdil podpisem nebo podpisem s razítkem banky. Dodnes někteří lidé pro účely spoření vkladní knížky využívají. Vkladní knížka je tak obdobou spořícího účtu s velmi malou frekvencí finančních transakcí. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Passbook

Dnes vkladní knížka slouží povětšinou lidem, kteří z různých důvodů nevyužívají takzvané moderní metody elektronického bankovnictví a moderní finanční produkty. Vkladní knížka je konzervativní finanční produkt pro konzervativní klienty. Je dobře, že pro takové lidi některé finanční ústavy mají takový, řekněme třeba staromódní, produkt v nabídce. Proč někoho nutit učit se pracovat s internetbankingem či s mobilním bankovnictvím, když mu plně vyhovuje obyčejná vkladní knížka a o žádné novinky ani složitosti nestojí. Takový člověk často volí jen mezi vkladní knížkou a uložením peněz do štrozoku, do slamníku nebo pod matraci (což je mimochodem všechno jedno a totéž). O žádné složitosti nechce ani slyšet. Proč by měl?